D Nádorové léze

D Obsah · D1 Prostatická intraepiteliální neoplázie · D2 Adenokarcinom prostaty · D3 Další epitelové nádory · D4 Smíšené nádory prostaty · D5 Další primární nádory prostaty, metastázy do prostaty

D2 Adenokarcinom prostaty (AKP)

D2 Obsah · D2.1 Základní klinickopatologické údaje · D2.2 Staging a grading · D2.3 Varianty prostatického adenokarcinomu · D2.4 Prognostické faktory prostatického adenokarcinomu

D2.1 Základní klinickopatologické údaje

Zcela bez diskuse AKP patří v našich zeměpisných šířkách k velmi častým onemocněním. AKP je velmi vzácný ve věku do 40 let, poté jeho incidence zvolna vzrůstá. Pro Spojené Státy Americké se odhaduje prevalence přes 30% u mužů nad 50 let věku. Pro Českou Republiku nebyla podobná studie dosud zpracována. V současné době probíhají diskuse o možném zavedení screeningu AKP. Je poměrně velký rozpor mezi nálezy tzv. latentních AKP při pitvách a výskytem nádorů s klinickou symptomatologií. Prevalence v pitevním materiálu dosahuje až 80% u mužů v 9. dekádě.

Udává se, že pro růst prostatické tkáně je nutná stimulace testosteronem a dihydrotestosteronem. Tyto hormony jsou rovněž nutné pro vznik buněk AKP. Etiologické faktory vedoucí ke vzniku AKP jsou velmi podrobně analyzovány. Jejich rozbor však překračuje rozsah těchto internetových stran.

Klinické příznaky AKP nejsou nikterak specifické, většina případů je klinicky němá. Pokud se příznaky vyskytují, ve své podstatě odpovídají příznakům benigní prostatické hyperplázie, která za těmito projevy často stojí. Udávány jsou epizody hematúrie, bolest v pánevní krajině či rektální obstrukce. Samozřejmě, častým příznakem je retence moči.

Dále bývá AKP diagnostikován při vyšetřování pacientů s metastázou neznámého tumoru, při rektoskopickém vyšetřování, apod. Velká část případů bývá dnes zachycena pomocí sledování hladin PSA (prostatic specific antigen).

Velmi vzácně se může AKP projevit paraneoplastickým syndromem, jako např. Cushingovým syndromem při ektopické tvorbě kortikoidů, apod.). Nejčastějším typem karcinomu, který je schopen produkovat hormony je malobuněčný karcinom.

Histologický vzhled AKP se liší podle gradů. Obecně platí, že AKP je tvořen malými nahloučenými žlázkami, které jsou relativně uniformní. Vždy je nutné věnovat pozornost žlázkám, které se výrazně liší od svého okolí. Někdy vytváří glomeruloidní struktury. Dále je nutné zaměřit se na invazi suspektních žlázek. Podezřelé jsou žlázky infiltrující mezi jednoznačně benigní žlázky, dále glandulární struktury tvořící pruhy, splývající ve větší celky či naopak jednotlivé buňky mezi normální prostatickou tkání. Vždy je vysoce suspektní, nepodaří-li se prokázat basální vrstvu buněk. Ovšem je nutné si uvědomit, že u řady dalších afekcí je basální vrstva nesouvislá. Z cytologických charakteristik je nutné věnovat pozornost buňkám s jadernou polymorfií, nápadnými jadérky a mitózami. Dále pro diagnózu karcinomu hovoří nález buněk s výrazně odlišnou cytoplasmou, něž v okolních benigních žlázkách, dále buněk s amfofilní a vodojasnou cytoplasmou. V lumen žlázek AKP se nachází modravý hlen, jemně vločkovitý růžový materiál, krystaloidy či nekrotická hmota. Zvýšenou pozornost je třeba věnovat okolí PIN.

Obr. Dobře diferencovaný adenokarcinom prostaty	Obr. Špatně diferencovaný adenokarcinom prostaty

Obr. Vždy je nutné věnovat pozornost nálezu malých žlazek mezi většími žlázkami-dobře diferencovaný prostatický adenokarcinom infiltrativně rostoucí do žlazového parenchymu	Obr. Tzv. karcinom z pěnitých buněk	Obr. Karcinom prostaty z malých buněk, který napodobuje atrofické žlázky	Obr. Atrofie normálních nenádorových prostatických žlázek

D2 Obsah · D2.1 Základní klinickopatologické údaje · D2.2 Staging a grading · D2.3 Varianty prostatického adenokarcinomu · D2.4 Prognostické faktory prostatického adenokarcinomu


D Obsah · D1 Prostatická intraepiteliální neoplázie · D2 Adenokarcinom prostaty · D3 Další epitelové nádory · D4 Smíšené nádory prostaty · D5 Další primární nádory prostaty, metastázy do prostaty