C Proliferativní léze

C Obsah · C1 Benigní myoadenomatózní hyperplázie · C2 Atypická adenomatózní hyperplázie · C3 Atypická stromální hyperplázie · C4 Sklerozují adenóza · C5 Basocelulární hyperplázie · C6 Světlobuněčná kribriformní hyperplázie ·

C1 Benigní myoadenomatózní hyperplázie (nodulární hyperplázie prostaty, benigní nodulární hyperplázie)

Benigní myoadenomatózní hyperplázie (BMH) patří k velmi častým nálezům u populace starších mužů. „Fyziologický“ růst prostaty se ukončuje v období mezi 21-30. rokem věku. Incidence BMH vzrůstá po 40. roku. U mužů ve věkovém rozmezí 50-60 let věku se udává zvětšení prostaty u 50% pacientů. Výsledky z pitevního materiálu hovoří o prevalenci 8% u mužů ve věku mezi 40-50 lety a 90% u mužů kolem 80 let.

Existuje celá řada teorií vysvětlující etiologii onemocnění. Podle literatury je nejpravděpodobnější teorie persistující androgenní stimulace působící za současně estrogenní stimulace na růst prostatické tkáně. U pacientů s hyperplázií se nachází vyšší hladiny androgenů a estrogenů v séru. Zdá se, že velmi podstatnou roli v genezi onemocnění hraje stromální komponenta, která ovlivňuje pozitivně růst epitelové složky.

Klinické příznaky jsou obecně známé. Mezi základní iniciální nálezy patří pokles objemu a rychlosti proudu moči, latence v iniciaci močení, nemožnost ukončit močení, pocit neúplně vyprázdněného močového měchýře. S postupným zvětšováním objemu prostaty dochází i k progresi příznaků. Dochází k častému nucení na močení, k noctúrii, postupnému nárůstu močového rezidua a konečné inkontinenci. Stav komplikují opakované močové infekce, může dojít ke vzniku hydronefrózy. Existují názory, že hyperplázie se stromální predominancí se vyskytuje u symptomatických pacientů častěji, než u asymptomatických.

Typicky hyperplázie začíná v tzv. „preprostatické zóně“ obklopující proximální segment urethry (viz McNeal) v oblasti mezi verum montanum a krčkem močového měchýře. Hyperplazie nepostihuje distální segment urethry. Lze tedy shrnout, že v převážné většině případů hyperplazie postihuje centrální část prostaty. Existují případy, kdy uzly hyperplastické tkáně se vyskytují v periferní zóně a napodobují tak palpačně i ultrasonograficky karcinom.

Histologický obraz není zcela jednotný. Často je obraz v drobných a arteficiálně poškozených částkách získaných při transuretrální resekci necharakteristický a diagnóza hyperplázie je v podstatě stanovena na základě klinických údajů.

Malé noduly mají většinou převážně stromální komponentu tvořenou obvykle řídkou mesenchymální tkání či hladkou svalovinou. U hladkosvalových nodulů je nutné odlišit leiomyom prostaty. Tato diagnóza by měla být vyhrazena pro objemnější, eventuálně symptomatické útvary.

Dále je možné nalézt útvary připomínající fibroadenom prsu či fyloidní tumor. V rámci hyperplázie jde o drobné, převážně mikroskopické útvary.

Velké noduly jsou z větší části tvořeny adenomatózní tkání. Tvořeny jsou malými i velkými aciny. U některých větších acínů je možné nalézt papilární projekce do lumen, někdy s fibrovaskulárním stromatem. Je důležité nezaměnit tyto struktury za prostatickou intraepiteliální neoplázii. Papilární projekce nejsou specifické pro BMH. V okolí acínů jsou často přítomné denzní převážně lymfoplasmocytární zánětlivé infiltráty. Většinou pacienti nemají příznaky prostatitidy a infiltráty nejsou infekčního původu.

Obr. Kribriformní hyperplázie


Obr.A Fibroadenomu podobné struktury v rámci benigní hyperplázie	Obr.B Fibroadenomu podobné struktury v rámci benigní hyperplázie

Obr. Stromální změny napodobující fibroadenom v prsu